Musím se přiznat, že už dlouhou dobu nesleduji televizi ani zprávy, které jsou spíše depresivní, než informativní. V této době však alespoň občas udělám výjimku. A tak jsem před pár dny zachytila zprávu, že někteří nakažení lidé nejmenovanou nemocí, mají obtíže jako ztrátu čichu a ztrátu chutě. To mě zaujalo.
Proč zrovna ztráta smyslů? No ano, vždyť to je jasné?!

Celý život nás učili, jak nemáme projevovat své city, říkat co si myslíme nebo cítíme... Co by tomu řekli lidi?! Tohle se nedělá a takhle to nejde! Učili nás přetvářku tak dokonale, že už ani sami nevíme, jestli ještě vůbec něco cítíme a zda to co vnímáme, je pravda. Naše těla křičí o pomoc! Nasloucháme tomu, co nám říkají? A co teprve naše Duše?

Naše vnímání se vyvíjí od prvního okamžiku. Jako nemluvně si ho řídíme sami a úplně přirozeně. Ovšem jen do té doby, než nás začne ovlivňovat naše okolí. V prvních letech života mají děti až desetinásobek synoptických spojení v mozku než dospělí. Synapse je jako cestička vedoucí z nervových buněk a rozvětvující se do mnoha stran, aby se mohla propojit s nějakou další. Tyto spojení jsou dráhy, jimiž zpracováváme informace. Synapse spojují jednu mozkovou buňku s druhou. Jako batolata jsme nacházeli několik možných způsobů - cestiček k tomu, abychom zvedli hrneček s čajem nebo sestavili kostičky do příslušného tvaru.

Když jsme pak našli ten nejvýhodnější způsob a začali ho používat, ostatní cestičky zarostly travou a zmizely. Když nás učili, že takhle se to nedělá nebo to nejde, ani jsme je nezkoušeli vyšlapat. Stejně tak zarostly i ostatní cestičky, které jsme původně vyšlapali ostatním vnímáním tohoto světa. To však neznamená, že tam nejsou a že je nemůžeme znovu najít nebo vytvořit nové. A tím se dostáváme k jádru věci.

Staří šamani učí své nástupce, aby vnímali svět okolo sebe přirozeně a všemi svými smysly propojeně, bez předsudků a očekávání. Mohou ochutnat oheň, dotknout se vůně květů nebo cítit obraz... Dosahují bezprostředního vjemu dříve, než tuto zkušenost přiřadí konkrétnímu smyslu. Říká se tomu synestetické vnímání. Toto přímé vnímání může tréninkem zvládnout každý a tím si vyšlapat nové cestičky. Můžete to zkoušet kdekoliv a při jakékoliv příležitosti. Někomu to jde rychleji, někomu pomaleji. Děti to zvládají poměrně rychle a bez námahy, je to pro ně zábava.

Zkuste ochutnat vlastní emoce. Vzpomeňte si na událost, která vás rozesmutněla nebo rozesmála... uvědomte si, jak se chuť ve vašich ústech mění. Je sladká, kyselá, kovová...? Rozpoznáte chuť lásky, strachu, radosti...?

Ochutnejte oheň, vítr, slunce nebo zpěv ptáka? 

Dotkněte se vůně jarních květů. 

Co cítíte ze skály, která se tyčí nad vámi, ze stromu v lese, z letícího ptáka...? 

Vidíte vzduch, jak prochází skrz peří letícího dravce? 

Slyšíte, jak tu včera prošla liška nebo co říká tenhle kámen? 

Cítíte, jakou vůni má východ a jakou západ slunce? 

Jakou vůni má obraz ve vašem obýváku nebo v ložnici? 

Jak se cítíte, když se na něj zadíváte a jste v jeho blízkosti?

Můžete si se svými smysly hrát. Vnímat všemi jednu věc. Jak voní déšť a jak chutná? Co cítím na své kůži, když prší a co mi šeptá, když padá z oblohy do mých vlasů? Jak se cítím v dešti, jaké emoce mnou probíhají?

Když jsem slyšela onu zprávu o ztrátě smyslů nemocných, tak jsem si okamžitě uvědomila souvislost s obecnou ztrátou našeho vnímání v pravdě a přirozenosti. Jak nám to Vesmír krásně ukazuje, na co se máme zaměřit a co je pro nás důležité. Proto jsem se rozhodla, že to hned vyzkouším s rodinou na procházce. Vždy jsem si to trénovala sama, ale teď to nabralo nový rozměr. A protože to byla velká zábava. Vřele to doporučuji i vám.

Je velmi zajímavé, jak bezprostředně a přirozeně na to reagují děti. Také je obohacující to, jak každý jedinec stejnou věc vnímá zcela jinak nebo naopak skoro identicky. Zadejte si pro všechny jednu věc zájmu a každý si ji navnímejte sám za sebe, dejte si dost času, až budou všichni hotovi, tak se vzájemně podělte o zážitky. Je to nejen zábavné, ale i poučné a můžete tímto prostřednictvím poznat více sebe sama i ostatní.

Tímto způsobem si také můžete navnímat věci, kterými se obklopujete ve svém domově. Obrazy, různé předměty, ozdoby, zařízení, darované předměty... Možná budete překvapeni, co z nich budete vnímat a jaký na vás mají vliv a možná se jich rádi zbavíte nebo je přesunete do jiné místnosti, kde budou lépe sloužit svému účelu.
Určitě to vyzkoušejte!

Článek je možno libovolně šířit, avšak v nezměněné podobě, s uvedením autora a s aktivním odkazem na webové stránky www.harmonicky-domov.com.  Děkuji. Dana  Jirsáková