Kam odtud půjdeme?

02.02.2022


Většina z nás se alespoň jednou pozastavila nad otázkou smrti. Možná ne na dlouho. Smrt je totiž v naší společnosti již dlouho velké tabu. Všude kolem vidíme, jak život končí a znovu se rodí. Je to zcela přirozený proces v přírodě, všude kolem nás. Umírají a znovu se rodí rostliny, zvířata i lidi. Přesto sami sebe ve skutečnosti stále přesvědčujeme, že se nás to netýká.

Když se "to" stane někomu v naší blízkosti, děláme jakoby nic, to je přece mimo nás, nemluvíme o tom ani na to raději nemyslíme a potlačujeme své emoce. Nebo přijde reakce typu: "Jak nám to mohl udělat?!". V rozhořčení nejsme schopni pochopit a respektovat volbu daného člověka. Ano! Mnohdy tady již daný člověk z různých důvodů nechce být a smrt je pro něj vysvobozením z nějaké situace, o které nemusíme mít ani tušení. Pokud je to v souladu s duší, odejde. Pokud ne, člověk přežije i těžká zranění nebo nevysvětlitelně vyvázne.

Když zemře milované zvířátko našemu dítěti, snažíme se to zatajit, vyměnit ho nebo se o tom prostě nemluví. Ať to je jakékoliv zvíře, i když bude vypadat stejně, vaše dítě to pozná, bude zklamané a přestane vám věřit. Vy se to třeba ani nedozvíte.

Zemře babička a rodiče stále odkládají, že to dítěti sdělí. Prý, abychom naše dítě ušetřili bolesti.

Ale proč?

Když zemře někdo blízký, vy pláčete a dítě neví co se děje, protože mu neřeknete pravdu. Bude si myslet, že něco provedlo. Můžete maskovat své emoce, jak chcete, děti jsou velmi empatické. Když se to ale dítě dozví později, nemá zpětnou vazbu smutku a je zmatené. Nechápe, proč to nemohlo prožívat s vámi. A to nemluvím o tom, když se to dozví nedopatřením. Buďte ke svým dětem upřímní, pochopí mnohem více, než si myslíte.

Neprožitá emoce smutku a bolesti ze ztráty někoho blízkého v nás zůstane. 

Nenaučíme se přijímat smrt jako přirozenou, ale jako něco špatného a zlého. 

Vyvolá to v nás trvalý strach, který nás provází i v dospělosti.


Když se chováme jako by se nás "to" netýkalo, pomůže to? Ne! Stárnutí není jen záležitost ostatních. To nestárnou jen naše děti, sousedi, známí.

Když pak ale objevíme první vrásku nebo šedinu, snažíme se jí zamaskovat. Ze všech sil se také snažíme vytvořit něco, co by tu po nás zůstalo, aby alespoň něco připomínalo naši existenci. Z některého pohledu je to celkem pochopitelné, aby se na nás vzpomínalo v dobrém a náš odkaz přinášel ostatním užitek. 

Ale za jakou cenu?

Tato snaha nepřijímat smrtelnost našeho těla, nás odvádí od jedné důležité věci. Prožít nejkrásnější stránku našeho života a tou je dočasnost. Někteří motýli žijí jen jeden den, některé květiny kvetou jen pár hodin, a proto jsou tak vzácné a úžasné. Přítomné okamžiky, které když propásneme, se už nebudou nikdy opakovat. První slovo dítěte, jeho první kroky a zářivý úsměv, čistá radost z maličkosti, šťastný okamžik s partnerem při západu slunce, můj pocit v tuto chvíli uprostřed lesa, tento můj nádech ostrého vzduchu na vrcholu kopce...  Ten pocit žádná kamera nebo fotka nenahradí, neboť ve mně existuje jen na chvilku.

Kolik z vás touží po nesmrtelnosti? Uvědomili jste si, že kdybyste byli nesmrtelní, nemohli byste mít děti.


Již někdo moudrý řekl: "Žij každý den tak, jako by byl tvůj poslední!"


Pokud většinu času trávíme starostmi o budoucnost a zda po nás zbyde něco, co se hodí našemu nabubřelému pocitu "já", přestáváme vnímat a nadobro ztrácíme přítomné okamžiky svých vzácných dní. Za něčím se slepě ženeme a pak se nám může stát, že na sklonku života zjistíme, že jsme žili život někoho jiného a propásli jsme všechno co bylo opravdu důležité.

Dokonce i ve smrti můžeme najít spojence, který nám ukazuje, že můžeme milovat beze strachu přítomný okamžik, aniž bychom se ztráceli ve snech lepší budoucnosti, když se "prý" budeme obětovat nebo budeme tvrdě pracovat.

Vždyť i budhisté se učí pomíjivosti, kdy tvoří veliké krásné mandaly z písku, aby je po hodinách trpělivé práce prostě zametli. Ale ten pocit při tvoření jim už nikdo nevezme.

Smrt je ve skutečnosti Andělem Transformace, který nás jednou povede na druhý břeh, kde poznáme, že tím to rozhodně nekončí. Cítím jen nekonečný klid, smíření, odevzdání a naprostý soulad s tím co se děje. Smrt je jen nový začátek.

Až odevzdáš všechna svá lpění a přestaneš se bát smrti, 

budeš konečně připraven začít plnohodnotně žít.



Proto jestli vás stále otázka smrti zneklidňuje, zeptejte se sami sebe:

"Kdo umírá? Co umírá? Zemřu já?"

Umře Dana... (vaše jméno)? Umře mé tělo?

Mé tělo se vrátí zpátky do země a stane se součástí, půdy, stromů, rostlin, potoků a hor.

Dana už nebude, umře?

Ano, ztratím své jméno, tak jako jsem ztratila spoustu jiných jmen předtím. Odložím své jméno a s ním i svůj příběh, na kterém jsem tolik lpěla.

Světlo však bude pokračovat. Všechny čakry se sjednotí a přenesou se do osmé čakry Duše, která je naplněna zkušenostmi, pro které si sem přišla. Bude pokračovat na své cestě nekonečnosti, sjednocená se Zdrojem. Přesto se v něm neztratí ani nezanikne.

Už nikdy nebudu tím, kým jsem právě teď?!

Duše si vybrala mé tělo a mou matku i s celým jejím rodem pro určité naplnění svého obsahu zkušenostmi, které chce prožít ve hmotě. Tudíž nemám světelné tělo, ale je to obráceně. Já mám fyzické tělo, které po dobu pobytu na Zemi používám.

Na otázku: "Kdo jsem?" Je tedy odpověď: "Já jsem!" Nic dalšího, žádná jména, vlastnosti, stránky, charakteristiky, profese, diplomy, úspěchy... pouze podstata.

Pamatuj, že když procitneš, objevíš, že v životě je obsažena smrt a ve smrti život. 

Jak úžasné! 

Objevíš vlastní nekonečnou podstatu!


Takhle to cítím a vnímám já. Taková je má zkušenost s Andělem Transformace, který mě vrátil zpět a řekl, že ještě není můj čas. Naplnil mě nezměrným klidem a láskou, ukázal mi nekonečnost bytí ve Světle. 

Zkuste si sami odpovědět v meditaci na tyto otázky. Nemusíte souhlasit a věřit všemu, co zde napíšu...😊


Pamatujte také na to, že pokud se smrti bojíte, ať už z jakéhokoliv důvodu, ovlivňuje to váš život. Bylo již mnohokrát prokázáno, že vše, co vnímáme, ať už je to pozitivní či negativní, nás ovlivňuje psychicky i psychosomaticky. Když někdo vkládá do mysli lidem, že mají smrtelný virus, pak většina lidí umírá čistě ze strachu z něj. Pokud člověk neustále přijímá takové informace, pak díky strachu klesají jeho vibrace a jeho imunita také. Už dávno se ví, že riziko úmrtí na jakýkoliv virus je nízký. Ale zmanipulovaná mysl reaguje jinak. Pokud jste zdraví a nemáte strach z nemoci, žádný virus nemá sílu vás ohrozit!

Dejte si pozor na to, co myslíte, protože to také přitahujete. Vaše myšlenky mají velkou sílu a pokud je v nich strach může vás to i zabít.

Jak pracovat se strachem jsem již psala ve dvou článcích: "Strach." a "Co nám ukazuje strach?"

s láskou Dana Ravena


Článek je možno libovolně šířit, avšak v nezměněné podobě, s uvedením autora a s aktivním odkazem na webové stránky www.harmonicky-domov.com. Děkuji. Dana Jirsáková

Harmonický domov - Dana Jirsáková - www.harmonicky-domov.com