Všichni asi už tušíte, jak je důležité odpuštění...?

Je ale velmi těžké se rozhodnout odpustit někomu, kdo vám křivdil, ubližoval nebo vás zradil. Stejně tak je těžké odpustit sám sobě, rozpustit zklamání, stud a vinu a přestat se už trápit. Když však odpustíte sobě i ostatním, vzdáte se omezujících přesvědčení, zničíte toxické nervové sítě ve vašem mozku a toxické vztahy ve vašich životech, pak si můžete vytvořit nové cestičky k lepšímu a hodnotnějšímu žití.

Chce to ovšem věnovat tomu energii, čas a pozornost! Odměnou vám bude úleva, osvobození, příval energie a radost ze života. Křivda, kterou v sobě nosíte vám totiž blokuje proud vaší životní energie. 

Nerozumíte si s rodiči? Neměli jste zrovna šťastné dětství? Nesete si v sobě křivdu a nedokážete jim odpustit? Je váš život podobný tomu jejich? Máte podobné problémy? Máte stejné nemoci? Nerozumíte si s partnerem?

Vaše děti jsou občas nezvladatelné nebo se chovají v některých situacích zvláštně? Jsou hyperaktivní nebo naopak zakřiknuté? Máte problém s početím? Nebo si dokonce nemůžete najít toho správného partnera?

S největší pravděpodobností jste převzali roli svých rodičů, kopírujete jejich model, který vám nevědomě předali. Děti se učí hlavně z chování a jednání svých rodičů, jdou jim příkladem, ať už je jakýkoliv. Vesmír je totiž geniální, to vše je proto, abyste prošli cestou svých rodičů, zažili jejich pocity strachu, beznaděje a bolesti, a tím došli k pochopení. Konečně vystoupili z bludného kruhu a ukončili ve vašem rodu tato karmická pouta. Přestali dál předávat stará traumata a zátěže vašim dětem.

Odpusťte svým rodičům! Odpusťte i sobě, že jste s tím nemohli nic dělat a nevědomě si to nesli až do dospělosti. Přijměte danou situaci i to že vaši rodiče jsou takoví, jací jsou. 

Naše vzájemné vztahy jsou stále pokračujícím procesem, 

z něhož se můžeme mnoho dozvědět o sobě samých.

Je jednoduché milovat sebe sama i ostatní, pokud oni milují vás a v dětství vás všichni podporovali.

Pokud jste ale měli těžké dětství, rodiče vás psychicky ponižovali nebo vám dokonce fyzicky ubližovali, mohli jste nakonec uvěřit, že je to vaše chyba. Táhne se to s vámi celý váš život, partneři se chovají stejně zle a máte pocit, že z toho není úniku? V takovémto případě je těžké milovat sama sebe, protože vlastně máte pocit, že si to nezasloužíte a táhnete tohle břemeno stále s sebou. Dostanete se do role oběti a jste plni zloby, výčitek, odsuzování a hodnocení druhých, ale i sebe. Je to začarovaný kruh, kdy ničíte sami sebe zevnitř svými negativními myšlenkami a mnohdy i nepravdivými domněnkami. Bere vám to energii, jste vyčerpaní a může to vést až k mnoha vážným nemocem.

Když jste v roli oběti, neodpuštění, nespokojenosti, soudů a nepřijetí, tak se vám to ve vašem životě zrcadlí jako mnoho nepříjemných situací a vy máte pocit, že máte smůlu nebo špatný osud. Osud si však řídíte sami, proto s tím můžete něco udělat. A právě proto jste tady!

To že někomu nedokážete odpustit ve skutečnosti vede k tomu, že ubližujete nejvíce sami sobě. Je třeba odpustit nejen tomu, kdo vám ublížil, ale i sami sobě.

Co vlastně znamená odpuštění a jak to udělat?

Odpustit někomu, kdo nám ublížil je velmi těžké, ale přesto je to možné. Může vám to ulehčit uvědomění několika věcí.

Odpustit neznamená, že souhlasíte s chováním daného člověka nebo s činy, které udělal. Neznamená to také zapomenout na danou situaci. Můžete se však ptát na poučení z této situace, co a jak příště udělat jinak? Co tomu předcházelo a jak se vyvarovat dalšího zklamání? Vždy ze situace plyne poučení, důležitá informace, a pokud ji pochopíte a přijmete ji, uleví se vám. Když poučení nebo danou informaci chcete hledat, vždy se ukáže. 

Pokud měl člověk těžké dětství a nemůže se smířit s původní rodinou, moudří šamani mu položí otázku:

"Proč jsi si zvolil k narození právě tuto rodinu a co jsi si chtěl skrze své rodiče uvědomit?".

Pokud křivda pochází z dětství, může to například znamenat, že potřebuji jen něco pochopit a ukončit. Když se mě samotnému nelíbilo chování mých rodičů, pak při tomto uvědomění nebudu opakovat stejné věci a ke svým dětem se budu chovat jinak. Jen je třeba si dát pozor na opačný extrém.

Nebo mě to má právě naučit odpouštět a vážit si sám sebe.

Je také důležité si uvědomit, že před tím nikam neutečete. Zátěže si nosíte v sobě a jediné možné řešení je, se jim postavit, vyřešit je a nechat je odejít.

Jestliže to nechcete udělat pro sebe, udělejte to pro vaše děti. Tyto věci se totiž přenáší z generace na generaci. To je také odpověď na to, proč jsou těžce nemocné i malé děti.

Vesmír je velký šprýmař a vždy vám pošle podobnou situaci jako potvrzení, zda jste to opravdu pochopili. Jen na vás záleží, zda budete ostražití a nevstoupíte do podobného vztahu či situace znovu. Zda se poučíte a tentokrát to uděláte jinak a tím projdete touto zkouškou. Pak se stará zátěž rozpustí a vy jste volní. To je také důvod, proč se vám stále věci v životě opakují, dokud je nepochopíte.

Ovšem ten pocit, když to zvládnete! A ta úleva! Okamžitě cítíte příval energie a jste najednou silnější než dřív.

Je důležité také přijetí dané situace. Vše má svůj důvod.

Je třeba přijmout i bolest, kterou prožíváte, a ne se jí bránit. Pokud se otevřete své bolesti, nasloucháte jí jako své přítelkyni, dozvíte se důležité informace, které vám pomohou k odpuštění a bolest nakonec sama odejde. To je kouzlo přijetí.

Pokud totiž bojujete a bráníte se sami sobě, je vám hůř. Dokonce když jste schopni poděkovat za danou zkušenost, i když vám přinesla utrpení, umožní vám to být silnější a moudřejší.

Ve zdánlivém prokletí se skrývá velký dar, když se mu otevřete a pochopíte ho. Většinou dar takové situace plně pochopíte až s odstupem.

Sama jsem si tím prošla a dnes jsem vděčná za to, co jsem si musela prožít, protože díky tomu jsem silnější a umím se vcítit do emocí svých klientů, pochopit je a lépe je vést na jejich cestě k uzdravení. Je to můj dar.

První a nejdůležitější krok k uzdravení je vystoupit z role oběti. Otevřít své srdce lásce a soucitu. Věřit tomu, že každý člověk se chová v daném okamžiku, jak nejlépe umí. Každý jsme v životě udělali mnoho chyb, ať jsme si je uvědomili nebo ne. Nikdy se plně nedokážeme vcítit do role a konání jiného člověka. Jak se říká:

"Nesuď ostatní, nechodil jsi v jejich botách".

Kdybychom namísto soudů více naslouchali, možná bychom se dozvěděli, že člověk, který nám ublížil, je vlastně nešťastný. Že měl těžké dětství a bylo mu také ubližováno a získal pocit, že tak to chodí, a proto nevědomě pokračuje v tom, co započali jeho předkové... To ho samozřejmě neomlouvá, ale když mu dáte soucitnou zpětnou vazbu, že to v pořádku není, třeba se nad tím zamyslí a něco s tím udělá. To už je však jeho cesta a vy nemusíte být její součástí. 

Důležité je také pochopení, že druhého člověka nemůžete předělat ani donutit k tomu, aby se změnil, pokud to sám nechce! Čím větší nátlak na něj budete vyvíjet, tím víc se tomu bude bránit. Pro změnu a odpuštění sami v sobě, však vůbec nepotřebujete pochopení onoho člověka, ani jeho účast.

Každý tu máme své úkoly a zkoušky a čím dřív je pochopíme, tím dřív dosáhneme vnitřního klidu a moudrosti.

Odpuštění znamená, že jsem schopný přijmout ostatní takové, jací jsou, i když s jejich chováním nesouhlasím. Vystoupit z role oběti a přestat je soudit. Nebrat si jejich jednání osobně, protože vím, že pochází z jejich nezpracovaných zátěží. Může to v některých případech i znamenat, že omezím nebo úplně přeruším kontakt s takovými lidmi. I to je v pořádku. Když mám totiž zdravou sebelásku, pak nedovolím, aby mi někdo ubližoval. 

Je třeba se zamyslet nad tím, zda mám v životě lidi, kteří mi přináší radost, cítím se s nimi dobře a mohu se po jejich boku rozvíjet...? Ale to už je téma na jiný článek... :-) 

Když odpustíte, pak můžete vykročit svou vlastní cestou, s otevřeným srdcem a vděčností. Vaše děti se mohou v budoucnu svobodně rozhodnout a nemusí kopírovat vaši cestu. Budou mít volnost hledat svou vlastní.

S láskou a vděčností Dana Jirsáková

Článek je možno libovolně šířit, avšak v nezměněné podobě, s uvedením autora a s aktivním odkazem na webové stránky www.harmonicky-domov.com. Děkuji. Dana Jirsáková